ਮਧੂ ਕਿਸ਼ਵਰ

ਵਿਕੀਪੀਡੀਆ, ਇੱਕ ਅਜ਼ਾਦ ਗਿਆਨਕੋਸ਼ ਤੋਂ

ਮਧੂ ਪੂਰਨਿਮਾ ਕਿਸ਼ਵਰ ਇੱਕ ਭਾਰਤੀ ਅਕਾਦਮਿਕ ਅਤੇ ਟਿੱਪਣੀਕਾਰ ਹੈ।[1] [2][3][4] ਉਹ ਵਰਤਮਾਨ ਵਿੱਚ ਇੰਡੀਅਨ ਕੌਂਸਲ ਆਫ਼ ਸੋਸ਼ਲ ਸਾਇੰਸ ਰਿਸਰਚ ਵਿੱਚ ਇੱਕ ਚੇਅਰ ਪ੍ਰੋਫ਼ੈਸਰ ਵਜੋਂ ਨੌਕਰੀ ਕਰ ਰਹੀ ਹੈ। ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੇ ਸਾਥੀ-ਅਕਾਦਮਿਕ ਰੂਥ ਵਨੀਤਾ ਦੇ ਨਾਲ ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਜਰਨਲ ਦੀ ਸਹਿ-ਸਥਾਪਨਾ ਕੀਤੀ।

ਜਦੋਂ ਕਿ ਉਸਦੇ ਪਹਿਲੇ ਕੰਮ ਨੂੰ ਅਕਾਦਮਿਕ ਅਤੇ ਸਾਥੀ ਕਾਰਕੁੰਨਾਂ ਦੁਆਰਾ ਅਨੁਕੂਲਤਾ ਨਾਲ ਸਵੀਕਾਰ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਸੀ, ਉਸਦੇ ਹਮਰੁਤਬਾ 90 ਦੇ ਦਹਾਕੇ ਵਿੱਚ ਉਸਦੇ ਅਹੁਦੇ ਤੋਂ ਵੱਖ ਹੋ ਗਏ ਸਨ, ਇੱਕ ਵਾਰ ਉਸਨੇ ਹਿੰਦੂਤਵ ਦੀ ਵਿਚਾਰਧਾਰਾ ਨੂੰ ਅਪਣਾ ਲਿਆ ਸੀ।[5][6][lower-alpha 1]

ਉਸਨੂੰ 1985 ਵਿੱਚ ਸ਼ਾਨਦਾਰ ਮਹਿਲਾ ਮੀਡੀਆਪਰਸਨ ਲਈ ਚਮੇਲੀ ਦੇਵੀ ਜੈਨ ਅਵਾਰਡ ਨਾਲ ਸਨਮਾਨਿਤ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਹੈ[8]

ਸ਼ੁਰੂਆਤੀ ਜੀਵਨ ਅਤੇ ਸਿੱਖਿਆ[ਸੋਧੋ]

ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੇ ਦਿੱਲੀ ਦੇ ਮਿਰਾਂਡਾ ਹਾਊਸ ਤੋਂ ਗ੍ਰੈਜੂਏਸ਼ਨ ਕੀਤੀ,[9] ਜਿੱਥੇ ਉਹ ਵਿਦਿਆਰਥੀ ਯੂਨੀਅਨ ਦੀ ਪ੍ਰਧਾਨ ਸੀ।[10] ਉਸਨੇ ਦਿੱਲੀ ਦੀ ਜਵਾਹਰ ਲਾਲ ਨਹਿਰੂ ਯੂਨੀਵਰਸਿਟੀ ਤੋਂ ਇਤਿਹਾਸ ਵਿੱਚ ਆਪਣੀ ਪੋਸਟ ਗ੍ਰੈਜੂਏਟ ਡਿਗਰੀ ਪ੍ਰਾਪਤ ਕੀਤੀ।[10]

ਕਰੀਅਰ[ਸੋਧੋ]

ਉਹ 2016 ਵਿੱਚ ਸੇਵਾਮੁਕਤ ਹੋਣ ਤੱਕ ਸੈਂਟਰ ਫਾਰ ਦ ਸਟੱਡੀ ਆਫ਼ ਡਿਵੈਲਪਿੰਗ ਸੋਸਾਇਟੀਜ਼ (CSDS) ਵਿੱਚ ਇੱਕ ਪ੍ਰੋਫੈਸਰ ਅਤੇ ਇੱਕ ਸੀਨੀਅਰ ਫੈਲੋ[9] ਸੀ, [11][12] ਆਪਣੀ ਸੇਵਾਮੁਕਤੀ ਤੋਂ ਬਾਅਦ, ਉਸਨੇ ਜ਼ੋਰ ਦੇ ਕੇ ਕਿਹਾ ਕਿ ਇਹ ਸੰਸਥਾ ਚੁਣੇ ਹੋਏ ਕੁਝ ਲੋਕਾਂ ਦੀ ਇੱਕ ਅਰਾਜਕ ਜਾਗੀਰ ਸੀ ਅਤੇ ਦੋਸ਼ ਲਾਇਆ ਕਿ ਸੀਐਸਡੀਐਸ ਦੇ ਉੱਚ ਆਗੂ ਵਿਚਾਰਧਾਰਕ ਤੌਰ 'ਤੇ ਖੱਬੇ ਪੱਖੀ ਰਾਜਨੀਤੀ ਪ੍ਰਤੀ ਪੱਖਪਾਤੀ ਸਨ, ਅਤੇ ਵਿਚਾਰਧਾਰਕ ਮਤਭੇਦਾਂ ਦੇ ਕਾਰਨ ਸਾਲਾਂ ਤੋਂ ਉਸ ਨਾਲ ਗਲਤ ਵਿਵਹਾਰ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਸੀ, ਅਤੇ ਮੰਨਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਕਿ ਲੁੱਟ ਵੀ ਕੀਤੀ ਗਈ ਸੀ। ਉਸ ਨੂੰ ਇੱਕ ਜਾਇਜ਼ ਸਰਕਾਰ ਵੱਲੋਂ ਵਜ਼ੀਫ਼ਾ ਦਿੱਤਾ ਗਿਆ।[13][12] ਸੰਸਥਾ ਨੇ ਦੋਸ਼ਾਂ ਨੂੰ ਸਿਰੇ ਤੋਂ ਨਕਾਰ ਦਿੱਤਾ ਹੈ।[13][12]

ਫਿਰ ਉਹ ਮੌਲਾਨਾ ਆਜ਼ਾਦ ਪ੍ਰੋਫ਼ੈਸਰ ਵਜੋਂ ਭਾਰਤੀ ਸਮਾਜਿਕ ਵਿਗਿਆਨ ਖੋਜ ਪ੍ਰੀਸ਼ਦ ਵਿੱਚ ਸ਼ਾਮਲ ਹੋ ਗਈ।[9] 2017 ਵਿੱਚ, ਉਸਨੂੰ ਜਵਾਹਰ ਲਾਲ ਨਹਿਰੂ ਯੂਨੀਵਰਸਿਟੀ ਦੇ ਸਕੂਲ ਆਫ਼ ਆਰਟ ਅਤੇ ਸੁਹਜ ਸ਼ਾਸਤਰ ਦੀ ਅਕਾਦਮਿਕ ਕੌਂਸਲ ਵਿੱਚ ਨਿਯੁਕਤ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਸੀ। ਵਿਦਿਆਰਥੀਆਂ ਨੇ ਉਸਦੀ ਨਿਯੁਕਤੀ ਨੂੰ ਰਾਜਨੀਤੀ ਤੋਂ ਪ੍ਰੇਰਿਤ ਸਮਝਿਆ, ਅਤੇ ਉਸਦੀ ਡੋਮੇਨ-ਮੁਹਾਰਤ 'ਤੇ ਸਵਾਲ ਉਠਾਏ ਅਤੇ ਵੱਡੀ ਗਿਣਤੀ ਵਿੱਚ ਵਿਰੋਧ ਕੀਤਾ।[14][15][16] ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੇ ਇਨ੍ਹਾਂ ਦੋਸ਼ਾਂ ਨੂੰ ਖਾਰਜ ਕਰ ਦਿੱਤਾ, ਉਨ੍ਹਾਂ ਨੂੰ ਖੱਬੇਪੱਖੀ ਬੁੱਧੀਜੀਵੀਆਂ ਦਾ ਰੋਣਾ ਦੱਸਿਆ, ਜੋ ਆਪਣਾ ਪ੍ਰਭਾਵ ਗੁਆ ਰਹੇ ਸਨ। [ਪ੍ਰਸ਼ਨਯੋਗ ਸਰੋਤ]

ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਅਤੇ ਨਾਰੀਵਾਦ[ਸੋਧੋ]

ਕਿਸ਼ਵਰ, ਰੂਥ ਵਨੀਤਾ ਦੇ ਨਾਲ, ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਦੇ ਸੰਸਥਾਪਕ-ਸੰਪਾਦਕ ਸਨ,[2][11] ਭਾਰਤ ਵਿੱਚ ਔਰਤਾਂ ਦੇ ਅਧਿਐਨ ਦੇ ਖੇਤਰ ਵਿੱਚ ਇੱਕ ਬਹੁਤ ਹੀ ਪ੍ਰਸ਼ੰਸਾਯੋਗ ਜਰਨਲ ਹੈ।[9][17] ਜ਼ਮੀਨ 'ਤੇ ਸਰਗਰਮੀ ਰਾਹੀਂ ਲਿੰਗ ਅਸਮਾਨਤਾਵਾਂ ਬਾਰੇ ਜਾਗਰੂਕਤਾ ਪੈਦਾ ਕਰਕੇ ਅਕਾਦਮਿਕ ਭਾਸ਼ਣ ਅਤੇ ਪ੍ਰਸਿੱਧ ਸਰਗਰਮੀ ਵਿਚਕਾਰ ਪਾੜੇ ਨੂੰ ਪੂਰਾ ਕਰਨ ਲਈ ਸਥਾਪਿਤ ਕੀਤਾ ਗਿਆ, ਇਹ ਦੱਖਣੀ ਏਸ਼ੀਆ ਵਿੱਚ ਸਭ ਤੋਂ ਲੰਬੇ ਸਮੇਂ ਤੋਂ ਚੱਲਣ ਵਾਲੇ ਅਤੇ ਸਭ ਤੋਂ ਪ੍ਰਭਾਵਸ਼ਾਲੀ ਔਰਤਾਂ ਦੇ ਅਖ਼ਬਾਰਾਂ ਵਿੱਚੋਂ ਇੱਕ ਰਿਹਾ ਹੈ, ਜਿਸ ਦੀ ਸਥਾਪਨਾ ਵਿੱਚ ਬਹੁਤ ਜ਼ਿਆਦਾ ਮਹੱਤਵਪੂਰਨ ਭੂਮਿਕਾ ਨਿਭਾਈ ਗਈ ਹੈ। ਔਰਤਾਂ-ਸੱਜੇ-ਲਹਿਰਾਂ ਲਈ ਏਜੰਡਾ।[5]ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਨੂੰ ਅਮਰਤਿਆ ਸੇਨ ਨੇ "ਇੱਕ ਮੋਹਰੀ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਜਰਨਲ" ਦੱਸਿਆ ਹੈ।[18] ਵਿਸ਼ੇ ਦੇ ਖੇਤਰ ਵਿਚ ਉਸ ਦੀਆਂ ਪੁਸਤਕਾਂ ਅਤੇ ਫੁਟਕਲ ਲਿਖਤਾਂ ਨੂੰ ਵੀ ਕਾਫ਼ੀ ਪਸੰਦ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਹੈ।[19][20][21][22][23][24][25][26][27][28]

ਖਾਸ ਤੌਰ 'ਤੇ, ਕਿਸ਼ਵਰ ਇੱਕ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਵਜੋਂ ਆਪਣੀ ਪਛਾਣ ਨਹੀਂ ਕਰਦੀ ਹੈ।[29][30] ਨਾਰੀਵਾਦ ਨੂੰ ਅਸਵੀਕਾਰ ਕਰਨ ਦੇ ਪਿੱਛੇ ਕਿਸ਼ਵਰ ਦੇ (ਸਵੈ-ਘੋਸ਼ਿਤ) ਕਾਰਨ ਉੱਤਰ-ਬਸਤੀਵਾਦੀ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਸਿਧਾਂਤ ਦੇ ਨਾਲ ਮੇਲ ਖਾਂਦੇ ਹਨ - ਉਦਾਰਵਾਦੀ ਨਾਰੀਵਾਦ ਨੂੰ ਇੱਕ ਅਖੰਡ ਪੱਛਮੀ ਹਸਤੀ ਵਜੋਂ ਸਮਝਣਾ ਜੋ ਜੀਵਨ ਦੇ ਸਵਦੇਸ਼ੀ ਢੰਗਾਂ ਨੂੰ ਛੋਟ ਦਿੰਦਾ ਹੈ ਅਤੇ ਇੱਕ ਪੱਛਮੀ ਢਾਂਚੇ ਨੂੰ ਸਰਗਰਮੀ ਨਾਲ ਸ਼ਾਮਲ ਕਰਦਾ ਹੈ।[5]

ਅਨੀਤਾ ਅਨੰਤਰਾਮ, ਯੂਨੀਵਰਸਿਟੀ ਆਫ਼ ਫਲੋਰੀਡਾ ਵਿੱਚ ਵੂਮੈਨ ਸਟੱਡੀਜ਼ ਦੀ ਇੱਕ ਐਸੋਸੀਏਟ ਪ੍ਰੋਫੈਸਰ, 2009 ਵਿੱਚ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਮੀਡੀਆ ਸਟੱਡੀਜ਼ ਉੱਤੇ ਲਿਖਦੀ ਹੈ, ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੂੰ ਹਮਲਾਵਰ ਰਾਸ਼ਟਰਵਾਦੀ ਨਾਰੀਵਾਦ ਦੇ ਇੱਕ ਬ੍ਰਾਂਡ ਦੀ ਗਾਹਕੀ ਲੈਣ ਲਈ ਮੰਨਦੀ ਹੈ ਜੋ ਸਥਾਨਕ ਸਮਾਜ, ਸੱਭਿਆਚਾਰ ਅਤੇ ਪਰੰਪਰਾਵਾਂ ਦਾ ਉੱਚਤਮ ਸੰਪੂਰਨ ਨਜ਼ਰੀਆ ਰੱਖਦਾ ਹੈ।[5] ਉਹ ਨੋਟ ਕਰਦੀ ਹੈ ਕਿ ਜਿਵੇਂ ਕਿ ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਦਾ ਸੰਪਾਦਕੀ ਬੋਰਡ ਕਈ ਸਾਲਾਂ ਤੋਂ ਵੱਖੋ-ਵੱਖਰੇ ਕਾਰਨਾਂ ਕਰਕੇ ਪਤਲਾ ਹੋ ਗਿਆ ਸੀ ਅਤੇ ਜਰਨਲ ਕਿਸ਼ਵਰ ਦੇ ਨਜ਼ਦੀਕੀ ਸੰਚਾਲਨ ਅਧੀਨ ਆਇਆ ਸੀ, ਇਸ ਨੇ ਹਿੰਦੂਤਵ ਦੇ ਖੇਤਰਾਂ ਰਾਹੀਂ ਸੱਜੇ-ਪੱਖੀ-ਰਾਸ਼ਟਰਵਾਦ ਦੇ ਸਮਕਾਲੀ ਉਭਾਰ ਨੂੰ ਅਪਣਾਉਣ ਦੀ ਚੋਣ ਕੀਤੀ।[5][31] ਇਸ ਨਾਲ ਧਾਰਮਿਕ ਅਤੇ ਸੰਪਰਦਾਇਕ ਭਾਸ਼ਣਾਂ ਨੂੰ ਹੁਣ ਤੱਕ ਦੇ ਧਰਮ ਨਿਰਪੱਖ ਅਤੇ ਗੈਰ-ਧਰੁਵੀਕਰਨ ਵਾਲੀ ਥਾਂ ਵਿੱਚ ਪੇਸ਼ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਜਿਸ ਨੇ ਇੱਕ ਸੁਨਹਿਰੀ ਅਤੀਤਵਾਦੀ ਅਤੀਤ ਵਿੱਚ ਵਾਪਸੀ ਲਈ ਜ਼ੋਰਦਾਰ ਅਪੀਲ ਕੀਤੀ ਅਤੇ "ਪੂਰਬ" ਬਨਾਮ "ਪੱਛਮ", ਭਾਰਤੀ ਔਰਤਵਾਦ ਬਨਾਮ ਪੱਛਮੀ ਨਾਰੀਵਾਦ ਨੂੰ ਵਧਾ ਦਿੱਤਾ। ਅਤੇ ਹਿੰਦੂ ਬਨਾਮ ਮੁਸਲਿਮ ਪਛਾਣ" ਧਰਮ ਅਤੇ ਨਸਲੀ-ਰਾਸ਼ਟਰਵਾਦ ਦੇ ਲੈਂਸ ਤੋਂ।[5][lower-alpha 2]</>

ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੇ ਉਦੋਂ ਤੋਂ ਆਪਣੇ ਸਾਥੀ ਨਾਰੀਵਾਦੀਆਂ ਦੀ ਆਲੋਚਨਾ ਕੀਤੀ ਹੈ ਜੋ ਸਤੀ ਦੇ ਹਿੰਦੂ ਪ੍ਰਥਾ ਨੂੰ ਰੋਕਣ ਲਈ ਕਾਨੂੰਨਾਂ ਦੀ ਮੰਗ ਕਰਦੇ ਹਨ, ਇਸ ਦੀ ਬਜਾਏ ਆਪਣੀ ਪਸੰਦ ਦੇ ਸਾਧਨਾਂ ਦੁਆਰਾ ਮੌਤ ਤੋਂ ਗੁਜ਼ਰਨ ਦੀ ਆਜ਼ਾਦੀ ਦੇ ਸੰਭਾਵੀ ਰੁਕਾਵਟ ਅਤੇ ਧਾਰਮਿਕ ਰੀਤੀ-ਰਿਵਾਜਾਂ ਨੂੰ ਨਿਯੰਤ੍ਰਿਤ ਕਰਨ ਦੀ ਕੋਸ਼ਿਸ਼ ਕਰ ਰਹੇ ਧਰਮ ਨਿਰਪੱਖ ਰਾਜ ਦੇ ਪ੍ਰਭਾਵਾਂ 'ਤੇ ਧਿਆਨ ਕੇਂਦਰਤ ਕਰਦੇ ਹਨ; ਉਸਨੇ ਦਾਜ-ਵਿਰੋਧੀ ਕਾਨੂੰਨ ਤੋਂ ਲੈ ਕੇ ਖਾਪਾਂ ਦੇ ਖਾਤਮੇ ਅਤੇ ਔਰਤ ਕੋਟਾ ਬਿੱਲਾਂ ਨੂੰ ਲਾਗੂ ਕਰਨ ਤੱਕ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਸਰਗਰਮੀ ਦੇ ਹੋਰ ਮੌਕਿਆਂ 'ਤੇ ਵੀ ਹਮਲਾ ਕੀਤਾ ਸੀ , ਹਿੰਦੂ ਜੀਵਨ ਢੰਗ ਦੇ ਅੰਦਰ, ਜੇ ਬਿਲਕੁਲ ਵੀ ਹੈ, ਇੱਕ ਵਧੇਰੇ ਸੰਜੀਦਾ ਅਤੇ ਸੱਭਿਆਚਾਰਕ ਪਹੁੰਚ ਲਈ ਬਹਿਸ ਕੀਤੀ।[5][33][34][35] ਉਸਦੇ ਵਿਚਾਰਾਂ ਨੂੰ ਕਈ ਹੋਰ ਨਾਰੀਵਾਦੀਆਂ ਦੁਆਰਾ ਚੁਣੌਤੀ ਦਿੱਤੀ ਗਈ ਹੈ ਅਤੇ ਰੱਦ ਕਰ ਦਿੱਤੀ ਗਈ ਹੈ।[35]

ਉਹ ਭਾਰਤ ਵਿੱਚ ਲੈਸਬੀਅਨ ਭਾਈਚਾਰੇ 'ਤੇ ਧਿਆਨ ਕੇਂਦਰਿਤ ਕਰਨ ਵਾਲੀ ਉੱਚ-ਪ੍ਰਸ਼ੰਸਾ ਪ੍ਰਾਪਤ ਫਿਲਮ ਫਾਇਰ ਦੀ ਸਭ ਤੋਂ ਤਿੱਖੀ ਆਲੋਚਕਾਂ ਵਿੱਚੋਂ ਇੱਕ ਸੀ।[36] ਉਸ ਫਿਲਮ ਨੂੰ ਇੱਕ ਸਵੈ-ਨਫ਼ਰਤ-ਭਾਰਤੀ ਦੀ ਚਾਲ ਸਮਝਦੇ ਹੋਏ, ਜਿਸਦਾ ਉਦੇਸ਼ ਹਿੰਦੂਆਂ ਨੂੰ ਰੂੜ੍ਹੀਬੱਧ ਕਰਨਾ ਅਤੇ ਬਦਨਾਮ ਕਰਨਾ ਸੀ, ਉਸਨੇ ਪੱਛਮੀ ਦਰਾਮਦ ਦੇ ਰੂਪ ਵਿੱਚ ਵਿਅੰਗਾਤਮਕ ਅਧਿਕਾਰਾਂ ਦੀਆਂ ਲਹਿਰਾਂ ਦਾ ਮਜ਼ਾਕ ਉਡਾਇਆ ਜੋ ਹਿੰਦੂ ਜਨਤਕ ਜੀਵਨ ਅਤੇ ਮੱਧ ਵਰਗ ਦੀਆਂ ਕਦਰਾਂ-ਕੀਮਤਾਂ ਦੇ ਉਲਟ ਝੁਕਿਆ ਹੋਇਆ ਸੀ।[37][38][39][40][lower-alpha 3] ਹੌਲੀ-ਹੌਲੀ, ਇਸ ਪ੍ਰਕਿਰਿਆ ਵਿੱਚ, ਉਹ ਪੱਛਮੀ ਅਤੇ ਭਾਰਤੀ ਧਰਮਾਂ ਦੇ ਮਾਰਕਸਵਾਦੀ ਵਿਦਵਤਾ ਵਿੱਚ ਪੱਖਪਾਤ ਦਾ ਦਾਅਵਾ ਕਰਨ ਲਈ ਹਿੰਦੂਤਵ ਵਿਦਵਾਨਾਂ ਦੇ ਇੱਕ ਨਵੇਂ ਵਿਕਸਤ ਸਮੂਹ ਵਿੱਚ ਸ਼ਾਮਲ ਹੋ ਗਈ।" ਮਾਨੁਸ਼ੀ ਨੇ ਹਿੰਦੂ ਇਤਿਹਾਸ ਆਦਿ ਬਾਰੇ ਕੈਲੀਫੋਰਨੀਆ ਦੀ ਪਾਠ ਪੁਸਤਕ ਵਿਵਾਦ ਦੇ ਦੌਰਾਨ ਇੱਕ ਸੰਦਰਭ ਵਜੋਂ ਕੰਮ ਕੀਤਾ। -ਅਨੰਤਰਾਮ 2000 ਦੇ ਦਹਾਕੇ ਦੇ ਮੱਧ ਤੱਕ ਹਿੰਦੂਤਵ ਅਤੇ ਉਸਦੇ ਕੰਮਾਂ ਦੇ ਇੱਕ ਭਾਰੀ ਮੇਲ ਨੂੰ ਨੋਟ ਕਰਦਾ ਹੈ।[5]

ਅਨੰਤਰਾਮ ਨੋਟ ਕਰਦਾ ਹੈ ਕਿ ਲਗਭਗ ਸਾਰੇ ਸਮਕਾਲੀ ਨਾਰੀਵਾਦੀਆਂ ਨੇ ਇਸ ਅਤਿ-ਰਾਸ਼ਟਰਵਾਦੀ ਅਤੇ ਹਿੰਦੂ ਜੋਸ਼ ਨਾਲ ਕਿਸੇ ਵੀ ਸਬੰਧ ਤੋਂ ਬਚਣ ਲਈ ਰਸਾਲੇ ਵਿੱਚ ਆਪਣੀਆਂ ਭੂਮਿਕਾਵਾਂ ਤੋਂ ਇਨਕਾਰ ਕਰ ਦਿੱਤਾ ਹੈ।[5]

ਪਿਛਲੇ ਸਮੇਂ ਤੋਂ, ਮਧੂ ਕਿਸ਼ਵਰ ਭਾਰਤ ਵਿੱਚ "ਪੱਛਮੀ-ਪ੍ਰਾਪਤ" ਮੁੱਖ ਧਾਰਾ ਦੀਆਂ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਲਹਿਰਾਂ ਦੀਆਂ ਨਵੀਆਂ ਲਹਿਰਾਂ ਦੀ ਜ਼ੋਰਦਾਰ ਆਲੋਚਕ ਰਹੀ ਹੈ; ਇਹ ਵਿਚਾਰ ਪ੍ਰਗਟ ਕਰਦੇ ਹੋਏ ਕਿ ਇਹ ਮਰਦ ਲਿੰਗ 'ਤੇ ਹਾਵੀ ਹੋਣ ਅਤੇ ਜ਼ੁਲਮ ਕਰਨ ਦੀਆਂ ਫਾਸ਼ੀਵਾਦੀ ਕੋਸ਼ਿਸ਼ਾਂ ਹਨ।[5][41][42][25][43] ਉਸਨੇ ਮਰਦਾਂ[44] ਦੇ ਵਿਰੁੱਧ ਪੱਖਪਾਤ ਨੂੰ ਘਟਾਉਣ ਲਈ ਬਲਾਤਕਾਰ ਵਿਰੋਧੀ ਕਾਨੂੰਨਾਂ ਨੂੰ ਕਮਜ਼ੋਰ ਕਰਨ ਦੀ ਦਲੀਲ ਦਿੰਦੇ ਹੋਏ ਕਾਨੂੰਨੀ ਪਟੀਸ਼ਨਾਂ ਦਾਇਰ ਕੀਤੀਆਂ ਹਨ ਅਤੇ ਔਰਤਾਂ ਦੇ ਕਾਰਨਾਂ ਲਈ ਕੰਮ ਕਰਨ ਵਾਲੀਆਂ ਵਿਦੇਸ਼ੀ ਫੰਡ ਪ੍ਰਾਪਤ ਗੈਰ-ਸਰਕਾਰੀ ਸੰਗਠਨਾਂ ਦੀਆਂ ਪ੍ਰੇਰਨਾਵਾਂ 'ਤੇ ਵੀ ਬਹੁਤ ਸ਼ੱਕੀ ਰਹੀ ਹੈ।[35] ਕੁਝ ਵਿਦਵਾਨਾਂ ਨੇ ਹੁਣ ਕਿਸ਼ਵਰ ਨੂੰ ਇੱਕ ਸਾਬਕਾ ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਵਜੋਂ ਮਾਨਤਾ ਦਿੱਤੀ ਹੈ ਜੋ ਉਦੋਂ ਤੋਂ ਮੁੱਖ ਧਾਰਾ-ਵਿਰੋਧੀ-ਨਾਰੀਵਾਦੀ ਕਾਰਨਾਂ ਦੀ ਸਹਿਯੋਗੀ ਬਣ ਗਈ ਹੈ।[6]

ਹਵਾਲੇ[ਸੋਧੋ]

  1. "Madhu Kishwar's open letter to PM on how to break the UCC stalemate". The Economic Times.
  2. 2.0 2.1 Burke, Jason (31 March 2011). "Shiney Ahuja, fallen Bollywood star, jailed for raping maid". The Guardian. Retrieved 8 September 2012.
  3. When a feminist turns right, Rediff.com, 2 April 2014.
  4. Mirchandani, Maya. "Digital hatred, real violence: Majoritarian radicalisation and social media in India". ORF (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ (ਅਮਰੀਕੀ)). Archived from the original on 2019-08-30. Retrieved 2019-08-30.
  5. 5.00 5.01 5.02 5.03 5.04 5.05 5.06 5.07 5.08 5.09 5.10 Anantharam, Anita (2009-12-01). "East/West encounters: "Indian" identity and transnational feminism in Manushi". Feminist Media Studies. 9 (4): 461–476. doi:10.1080/14680770903233076. ISSN 1468-0777.
  6. 6.0 6.1 Mandal, Saptarshi (2014-07-03). "The Impossibility of Marital Rape". Australian Feminist Studies. 29 (81): 255–272. doi:10.1080/08164649.2014.958124. ISSN 0816-4649.
  7. Brown, Garrett W.; McLean, Iain; McMillan, Alistair (2018-01-06). The Concise Oxford Dictionary of Politics and International Relations. Oxford University Press. p. 381. ISBN 9780192545848.
  8. "Prof. Madhu Purnima Kishwar" (PDF). Developing Countries Research Centre. Retrieved 9 August 2019.
  9. 9.0 9.1 9.2 9.3 "Resume of Madhu Purnima Kishwar" (PDF). Delhi University. Retrieved 30 August 2019.
  10. 10.0 10.1 Kumara Swamy, V (4 August 2013). "I would like to sue Amartya Sen for defamation". The Telegraph. Archived from the original on 8 August 2013. Retrieved 2 April 2014.
  11. 11.0 11.1 Meyta, Neha (7 March 2010). "Ashrams of Sex and Sleaze". Mail Today  – via HighBeam Research (subscription required). Archived from the original on 7 December 2013. Retrieved 8 September 2012.
  12. 12.0 12.1 12.2 "Madhu Kishwar Denounces 'Discrimination', CSDS Rejects Charge". The Wire. Retrieved 2019-08-30.
  13. 13.0 13.1 Chakravarty, Ipsita. "I faced 'humiliation and discrimination' in the 'Left citadel' of CSDS, says Madhu Kishwar". Scroll.in (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ (ਅਮਰੀਕੀ)). Retrieved 2019-08-30.
  14. Scroll Staff. "JNU faculty 'confused' by pro-Modi scholar Madhu Kishwar's appointment to Academic Council". Scroll.in (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ (ਅਮਰੀਕੀ)). Retrieved 2019-08-30.
  15. "Madhu Kishwar named to JNU Council, row breaks out over her status as an 'expert'". The Financial Express (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ (ਅਮਰੀਕੀ)). 2017-05-09. Retrieved 2019-08-30.
  16. "Madhu Kishwar Has Been Nominated To JNU Council As School of Arts Expert, But Not Everyone's Happy". HuffPost India (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 2017-05-09. Retrieved 2019-08-30.
  17. Nag, Moni (1985). "Review of in Search of Answers: Indian Women's Voices from Manushi". Population and Development Review. 11 (4): 784. doi:10.2307/1973476. ISSN 0098-7921. JSTOR 1973476.
  18. Sen, Amartya (2006). The Argumentative Indian: Writings on Indian History, Culture and Identity. Penguin. ISBN 0141012110.
  19. Balani, Laju M. (1999). "Review of Religion at the Service of Nationalism and Other Essays". Journal of Church and State. 41 (3): 600. doi:10.1093/jcs/41.3.600. ISSN 0021-969X. JSTOR 23919950.
  20. Douglas, Carol Anne (1985). "Review of in Search of Answers: India Women's Voices From Manushi". Off Our Backs. 15 (1): 8–20. ISSN 0030-0071. JSTOR 25775289.
  21. Jantzen, Esther (1986). Kishwar, Madhu; Vanita, Ruth (eds.). "Book Review: Recommended for the Classroom". Women's Studies Quarterly. 14 (3/4): 74. ISSN 0732-1562. JSTOR 40003830.
  22. KarunaKaran, Chithra (2002). "Review of Off the Beaten Track: Rethinking Gender Justice for Indian Women". The Journal of Asian Studies. 61 (1): 293–294. doi:10.2307/2700263. ISSN 0021-9118. JSTOR 2700263.
  23. Farrell, Susan A. (1989). "Review of Man-Made Women: How New Reproductive Technologies Affect Women". Contemporary Sociology. 18 (1): 127–128. doi:10.2307/2071996. ISSN 0094-3061. JSTOR 2071996.
  24. Chatterjee, Manini (17 January 2000). "Book review: Madhu Kishwar's 'Off the Beaten Track'". India Today (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). Retrieved 2019-09-01.
  25. 25.0 25.1 Menon, Nivedita (2016-07-26). "Book Reviews : MADHU KISHWAR, Off the Beaten Track: Rethinking Gender Justice for Indian Women, Delhi, Oxford University Press, 1999, pp. 290". The Indian Economic & Social History Review (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 38 (2): 207–209. doi:10.1177/001946460103800204.
  26. Shodhan, Amrita (2016-07-25). "Book reviews and notices : MADHU KISHWAR, Religion at the service of nationalism and other essays. Delhi: Oxford University Press, 1998. xix + 323 pp. Notes. Rs. 495 (hardback)". Contributions to Indian Sociology (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 34 (2): 274–276. doi:10.1177/006996670003400206.
  27. Marshment, Margaret (2016-06-30). "Book reviews : In Search of Answers: Indian women's voices from 'Manushi' Edited by MADHU KISHWAR and RUTH VANITA (London, Zed Press, 1984). 288 pp. £6.95 paper". Race & Class (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 26 (4): 97–99. doi:10.1177/030639688502600407.
  28. Shodhan, Amrita (2016-07-25). "Book reviews and notices : MADHU KISHWAR, Off the beaten track: Rethinking gender justice for Indian women. New Delhi: Oxford University Press, 1999. 290 pp. Notes, references. Rs. 495 (hardback)". Contributions to Indian Sociology (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 35 (3): 428–429. doi:10.1177/006996670103500318.
  29. Forbes, Geraldine Hancock (1996). Women in Modern India. The New Cambridge History of India (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). Vol. 4. New York, United States of America: Cambridge University Press. p. 8. ISBN 9780521653770.
  30. Kishwar, Madhu. "Why I do not Call Myself a Feminist" (PDF). Archived from the original (PDF) on 2014-05-14. Retrieved 2023-03-23. {{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help)
  31. Rajan, Rajeswari Sunder; Park, You-Me (2007), "Postcolonial Feminism/Postcolonialism and Feminism", A Companion to Postcolonial Studies (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ), John Wiley & Sons, Ltd, pp. 53–71, doi:10.1002/9780470997024.ch3, ISBN 9780470997024
  32. "Hinduism Ancient and Modern", Hinduism and Modernity (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ), John Wiley & Sons, Ltd, 2008, pp. 33–46, doi:10.1002/9780470775707.ch3, hdl:2027/hvd.hnb659, ISBN 9780470775707
  33. Banerjee, Sikata (2010-09-01). "Women, Muscular Nationalism and Hinduism in India: Roop Kanwar and the Fire Protests". Totalitarian Movements and Political Religions. 11 (3–4): 271–287. doi:10.1080/14690764.2010.546085. ISSN 1469-0764.
  34. Krook, Mona Lena (2008-10-01). "Quota Laws for Women in Politics: Implications for Feminist Practice". Social Politics: International Studies in Gender, State & Society (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). 15 (3): 345–368. doi:10.1093/sp/jxn014. ISSN 1072-4745.
  35. 35.0 35.1 35.2 "When a feminist turns right". Rediff (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ). Retrieved 2019-08-30.
  36. Arora, Kulvinder (2006-08-01). "The Mythology of Female Sexuality: Alternative Narratives of Belonging". Women: A Cultural Review. 17 (2): 220–250. doi:10.1080/09574040600795820. ISSN 0957-4042.
  37. Kapur, Jyotsna (2006-09-01). "Love in the Midst of Fascism: Gender and Sexuality in the Contemporary Indian Documentary". Visual Anthropology. 19 (3–4): 335–346. doi:10.1080/08949460500297448. ISSN 0894-9468.
  38. Marsh, Julie; Brasted, Howard (2002-12-01). "Fire, the BJP and moral society". South Asia: Journal of South Asian Studies. 25 (3): 235–251. doi:10.1080/00856400208723500. ISSN 0085-6401.
  39. Lohani-Chase, Rama (2012-04-01). "Transgressive Sexualities: Politics of Pleasure and Desire in Kamasutra: A Tale of Love and Fire". Journal of Lesbian Studies. 16 (2): 135–152. doi:10.1080/10894160.2011.605008. ISSN 1089-4160. PMID 22455339.
  40. "The controversy over 'Fire': a select dossier (Part II)". Inter-Asia Cultural Studies. 1 (3): 519–526. 2000-01-01. doi:10.1080/14649370020010012. ISSN 1464-9373.
  41. "Gender justice and the feminazi". theweek.in. Retrieved 2019-08-30.
  42. "Farewell flattery - Times of India". The Times of India. Retrieved 2019-09-01.
  43. Chanda, Geetanjali Singh; Owen, Norman G. (2001-01-01). "Tainted Goods?: Western Feminism and the Asian Experience". Asian Journal of Women's Studies. 7 (4): 90–105. doi:10.1080/12259276.2001.11665916. ISSN 1225-9276.
  44. Johari, Aarefa. "Are India's anti-rape laws as draconian as Madhu Kishwar says they are?". Scroll.in (in ਅੰਗਰੇਜ਼ੀ (ਅਮਰੀਕੀ)). Retrieved 2019-09-03.


ਹਵਾਲੇ ਵਿੱਚ ਗਲਤੀ:<ref> tags exist for a group named "lower-alpha", but no corresponding <references group="lower-alpha"/> tag was found