ਚੀਨ ਦੀ ਕਮਿਊਨਿਸਟ ਪਾਰਟੀ

ਵਿਕੀਪੀਡੀਆ, ਇੱਕ ਅਜ਼ਾਦ ਗਿਆਨਕੋਸ਼ ਤੋਂ
ਚੀਨ ਦੀ ਕਮਿਊਨਿਸਟ ਪਾਰਟੀ
中国共产党
Zhōngguó Gòngchǎndǎng
ਚੀਨੀ ਨਾਮ中国共产党
ਜਨਰਲ ਸਕੱਤਰਸ਼ੀ ਚਿਨਪਿੰਙ
ਪੌਲਿਟਬਿਊਰੋ ਸਟੈਂਡਿੰਗ ਕਮੇਟੀ
ਸਥਾਪਨਾ1 ਜੁਲਾਈ 1921
ਮੁੱਖ ਦਫ਼ਤਰZhongnanhai, ਬੀਜਿੰਗ
ਅਖ਼ਬਾਰਪੀਪਲਜ਼ ਡੇਲੀ
ਨੌਜਵਾਨ ਵਿੰਗਕਮਿਊਨਿਸਟ ਨੌਜਵਾਨ ਲੀਗ
ਹਥਿਆਰਬੰਦ ਦਸਤਾਪੀਪਲਜ਼ ਲਿਬਰੇਸ਼ਨ ਆਰਮੀ
ਮੈਂਬਰਸ਼ਿਪ (ਕੁਲਾਈ 2014)8.67 ਕਰੋੜ[1]
ਵਿਚਾਰਧਾਰਾਕਮਿਊਨਵਾਦ, ਚੀਨੀ ਲੱਛਣਾਂ ਵਾਲ਼ਾ ਸਾਮਵਾਦ
ਸਿਆਸੀ ਥਾਂਦੂਰ-ਖੱਬੀ ਧਿਰ (ਇਤਹਾਸਕ)
ਏਕੀਕਿਰਤ
International affiliationਕਮਿਊਨਿਸਟ ਅਤੇ ਵਰਕਰ ਪਾਰਟੀਆਂ ਦੀ ਕੌਮਾਂਤਰੀ ਮੀਟਿੰਗ (ਨਿਗਰਾਨ)
ਨੈਸ਼ਨਲ ਪੀਪਲਜ਼ ਕਾਂਗਰਸ (ਸੀਟਾਂ ਦੀ ਗਿਣਤੀ)
2,157 / 2,987
ਪਾਰਟੀ ਝੰਡਾ
ਵੈੱਬਸਾਈਟ
english.cpc.people.com.cn
ਚੀਨ ਦੀ ਕਮਿਊਨਿਸਟ ਪਾਰਟੀ
ਚੀਨੀ ਨਾਮ
ਸਰਲ ਚੀਨੀ中国共产党
ਰਿਵਾਇਤੀ ਚੀਨੀ中國共產黨
Hanyu PinyinZhōngguó Gòngchǎndǎng
ਛੋਟਾ ਨਾਂ
ਚੀਨੀ中共
Hanyu PinyinZhōng Gòng
Tibetan name
Tibetanཀྲུང་གོ་གུང་ཁྲན་ཏང
Uyghur name
Uyghurجۇڭگو كوممۇنىستىك پارتىيە

ਚੀਨ ਦੀ ਕਮਿਊਨਿਸਟ ਪਾਰਟੀ (ਸੀ.ਪੀ.ਸੀ.)[note 1] ਚੀਨ ਦੇ ਲੋਕ ਗਣਰਾਜ ਦੀ ਬਾਨੀ ਅਤੇ ਹਕੂਮਤੀ ਸਿਆਸੀ ਪਾਰਟੀ ਹੈ। ਇਹ ਚੀਨ ਦੀ ਇੱਕੋ-ਇੱਕ ਸ਼ਾਸਕੀ ਪਾਰਟੀ ਹੈ ਭਾਵੇਂ ਇਹਦੇ ਤੋਂ ਬਗ਼ੈਰ 8 ਹੋਰ ਕਨੂੰਨੀ ਪਾਰਟੀਆਂ ਵੀ ਹਨ ਜੋ ਮਿਲ ਕੇ ਸੰਯੁਕਤ ਮੋਰਚਾ ਬਣਾਉਂਦੀਆਂ ਹਨ। ਇਹਦੀ ਸਥਾਪਨਾ 1921 ਵਿੱਚ ਮੁੱਖ ਤੌਰ ਉੱਤੇ ਛਨ ਦੂਸ਼ਿਊ ਅਤੇ ਲੀ ਦਾਤਸਾਓ ਨੇ ਕੀਤੀ ਸੀ। ਪਾਰਟੀ ਬੜੀ ਛੇਤੀ ਅੱਗੇ ਵਧੀ ਅਤੇ 1949 ਤੱਕ ਇਹਨੇ 10 ਵਰ੍ਹੇ ਚੱਲੀ ਖ਼ਾਨਾਜੰਗੀ ਵਿੱਚ ਕਵੋਮਿਨਤਾਂਙ ਨੂੰ ਹਰਾ ਦਿੱਤਾ ਸੀ ਜਿਸ ਸਦਕਾ ਚੀਨ ਦਾ ਲੋਕ ਗਣਰਾਜ ਹੋਂਦ ਵਿੱਚ ਆਇਆ। 8.67 ਕਰੋੜ ਦੀ ਮੈਂਬਰੀ ਨਾਲ਼ ਇਹ ਦੁਨੀਆ ਦੀ ਸਭ ਤੋਂ ਵੱਡਾ ਸਿਆਸੀ ਦਲ ਹੈ।

  1. ਕਈ ਵਾਰ ਚੀਨੀ ਕਮਿਊਨਿਸਟ ਪਾਰਟੀ ਵੀ ਆਖ ਦਿੱਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।

ਕਿਤਾਬਾਂ ਦੀ ਲੜੀ[ਸੋਧੋ]

ਲੇਖ ਅਤੇ ਰਸਾਲਿਆਂ ਦੇ ਇੰਦਰਾਜ
  • Abrami, Regina; Malesky, Edmund; Zheng, Yu (2008). "Accountability and।nequality in Single-Party Regimes: A Comparative Analysis of Vietnam and China" (PDF). University of California Press. pp. 1–46.{{cite news}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link)
  • Brown, Kerry (2 August 2012). "The Communist Party of China and।deology" (PDF). China: An।nternational Journal. Vol. 10, no. 2. National University of Singapore Press (NUS Press). pp. 52–68.
  • Chambers, David।an (30 April 2002). "Edging।n from the Cold: The Past and Present State of Chinese।ntelligence Historiography". Journal of the American।ntelligence Professional. Vol. 56, no. 3. Central।ntelligence Agency. pp. 31–46.
  • Dynon, Nicholas (July 2008). ""Four Civilizations" and the Evolution of Post-Mao Chinese Socialist।deology". The China Journal. Vol. 60. University of Chicago Press. pp. 83–109.
  • Li, Cheng (19 November 2009). "Intra-Party Democracy in China: Should We Take।t Seriously?". Vol. 30, no. 4. China Leadership Monitor. pp. 1–14.{{cite news}}: CS1 maint: ref duplicates default (link)
  • Köllner, Patrick (August 2013). "Informal।nstitutions in Autocracies: Analytical Perspectives and the Case of the Chinese Communist Party" (PDF). No. 232. German।nstitute of Global and Area Studies. pp. 1–30. Archived from the original (PDF) on 2020-11-17. Retrieved 2014-09-18. {{cite news}}: Unknown parameter |dead-url= ignored (|url-status= suggested) (help)CS1 maint: ref duplicates default (link)
  • Miller, H. Lyman (19 November 2009). "Hu Jintao and the Party Politburo" (PDF). Vol. 32, no. 9. China Leadership Monitor. pp. 1–11. Archived from the original (PDF) on 13 ਅਪ੍ਰੈਲ 2020. Retrieved 18 ਸਤੰਬਰ 2014. {{cite news}}: Check date values in: |archive-date= (help); Unknown parameter |dead-url= ignored (|url-status= suggested) (help)
ਕਿਤਾਬਾਂ

ਬਾਹਰੀ ਕੜੀਆਂ[ਸੋਧੋ]

  1. "China's Communist Party Reports First New Member Drop in Decade". Bloomberg Businessweek. Bloomberg L.P. 30 June 2014. Retrieved 30 June 2013.